Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Památky UNESCO - kulturní krajina Lednice-Valtice

Lednicko-valtický areál se rozkládá na pomezí jižní Moravy a Dolního Rakouska. Tvoří ho unikátní rozsáhlý krajinářský park, který byl budován především v 18. a 19. století za vlády mocného knížecího rodu Lichtenštejnů. Hlavní centra představují zámky Lednice a Valtice. Kromě zámků areál dotváří řada saletů, drobných romantických staveb, které jsou důmyslně zakomponované do krajiny. Pro svou výjimečnost byl areál roku 1996 zapsán na Seznam světového dědictví.

Zámek Lednice

Původně barokní lednický zámek získal svou dnešní romantickou novogotickou podobu podle návrhu architekta Jiřího Wingelmüllera za knížete Aloise II. Lichtenštejna v letech 1846–1858. V období 2001–2002 byly obnoveny místnosti druhého patra zámku, které sloužily v 19. století jako pokoje dětí knížecí rodiny. V roce 1956 byla v těchto prostorách instalována expozice Národního zemědělského muzea, která zcela setřela smysl a původní využití prostor. Po jejím vystěhování v roce 2001 byla zahájena příprava památkové obnovy těchto interiérů. Cílem bylo vrátit apartmány do stavu, v jakém je Lichtenštejnové opustili. V rámci celé akce byly obnoveny omítkové vrstvy, restaurovány výmalby a štukové prvky, truhlářské výrobky a parketové podlahy, provedeny sklenářské a vitrážnické práce.

Na obnovu střešního pláště zámku (2007) navázala v letech 2008–2011 obnova jeho venkovních fasád. Stavební práce zahrnovaly obnovu všech průčelí včetně vnější strany okenních a dveřních výplní, a restaurování jejich uměleckých a uměleckořemeslných prvků. Součástí všech prací byla i obnova teras, kde byla restaurována bohatě zdobená kamenná zábradlí a byl rekonstruován okapový chodník vyskládaný z drobných různobarevných křemenných oblázků. Stejně tak byly restaurovány všechny plastické štukové, z umělého kamene, sochařské či litinové prvky. Na závěr byla fasáda včetně všech dekorativních prvků sjednocena monochromním nátěrem podle původního stavu bez ohledu na typ materiálu a doplněna tupováním.

Neodmyslitelnou součástí zámku je palmový skleník od architekta Jiřího Wingelmüllera pocházející z let 1843–1845. Jeden z nejstarších dochovaných historických skleníků s konstrukčním užitím železa jako architektonického prvku byl zprvu využíván jako oranžérie. Skleník je dlouhý 92 m, široký 14 m a vysoký 10 m. Uvnitř se nachází 44 sloupků ve tvaru bambusových stonků, železné profily nesou 65 000 skleněných tabulek ve tvaru šupin. Práce na jeho obnově byly uskutečněny v několika etapách v letech 1995–2002. Vnější plášť byl obnoven do podoby z roku 1858, interiér byl obnoven do podoby a barevnosti z roku 1846 podle věrného zobrazení od malíře Rudolfa Alta. Strop skleníku včetně konstrukce byl obnoven do podoby z let 1936–1939, kdy byl původní dřevěný strop s rákosovým omítaným podhledem nahrazen ocelovou konstrukcí s podhledem z prohnutých eternitových desek a profilovaných zinkových plechů.

Výjimečná stavba monumentální barokní jízdárny přiléhající k zámku vznikla v letech 1688–1699 podle návrhu architekta středoevropského baroku Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. V současnosti probíhají stavební práce na obnově východního, jižního a části západního křídla stavby včetně vnitřního dvora. Budou obnoveny fasády, původní podlahy, omítky, střechy s vikýři, podzemní štoly, rovněž bude restaurována sochařská výzdoba na atikách, kašny v průjezdu, kamenné a štukové prvky. Projekt počítá s využitím velké jízdárny jako společenského sálu, malé jízdárny neboli kočárovny jako kavárny, obě konírny budou sloužit výstavním účelům a patra nad konírnami jako kanceláře a menší přednáškové sály. S dokončením celé obnovy se počítá na podzim roku 2013.

Lednický park

V letech 1999–2004 byla veřejnosti zpřístupněna hlavní trasa od zámku k Minaretu. Byly obnoveny cesty, mostky, akvadukt a jeskyně zvaná Peklo. V roce 2011 byla zahájena regenerace a obnova vegetačních prvků v celém zámeckém parku. Návrh počítá s kácením většího počtu stromů, jejichž stav je nevyhovující, a s výsadbou nových. Práce se realizují postupně, jelikož kácení je možné pouze v době vegetačního klidu. Před zahájením prací byl zhotoven podrobný pasport dokumentující a hodnotící současný stav vegetačních prvků. V současnosti probíhá obnova parteru mezi zámeckou kaplí a farou. Při obnově se vychází z bohatých ikonografických podkladů, zejména z návrhu parteru Michelliho z roku 1904 a fotodokumentace první poloviny 20. století. Návrh předpokládá návrat k původním rozměrům parteru, precizní obnovu modelace trávníku a znovuvytvoření takzvaného „ponořeného parteru“, včetně motivu kříže v podobě mlatových cest, výsadby ornamentálních částí a zapracování závlahového schématu.

V letošním roce byla zprovozněna Benátská kašna od Giovanni Giacoma Tencally z roku 1635. Nové technické zázemí umožňuje provoz kašny, kamenné a kovové prvky byly restaurovány.

Minaret

Minaret, který je pozoruhodným příkladem romantického exotismu v architektuře, byl postaven v letech 1798–1804 podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha. Stavební práce na jeho obnově byly zahájeny v roce 1999 a dosud nebyly z finančních důvodů dokončeny. Jednopatrová budova obklopuje vyhlídkovou věž o výšce 59,39 m. Uskutečněné práce spočívaly ve statickém zajištění celé stavby a obnově exteriéru vyhlídkové věže včetně její kopule a všech ochozů. Na obnovu dosud čeká otevřené arkádové přízemí a malby interiérů osmi místností prvního patra včetně fasád a střech.

Zámek Valtice

Valtický zámek získal svou současnou barokní podobu postupnými stavebními úpravami, které započaly roku 1614, kdy Karel I. z Lichtenštejna zadal benátskému architektovi Giovannimu Battistovi Carlonemu vybudovat trojkřídlý manýristický zámek. Na tento počin navázal Adam Ondřej z Lichtenštejna, který v roce 1687 pověřil Johanna Bernarda Fischera z Erlachu návrhem poslední velké přestavby.

Od roku 2000 proběhla ve Valticích řada zajímavých akcí obnovy. V zámecké kapli byl v letech 2000–2001 restaurován hlavní oltář, část nástěnných maleb, štukatur, zlacení, mramorů a varhan. V letech 2009–2012 bylo obnoveno šest místností ve druhém zámeckém patře, které se nyní využívají pro pořádání příležitostných výstav.

V současnosti se dokončují rekonstrukce barokního divadla a obnova jízdárny a domku zahradníka. Připravovaný projekt počítá s rekonstrukcí divadla do původní prostorové podoby jak v interiéru, tak v exteriéru podle dochovaných archivních materiálů. Navrhovaná technologie má umožnit jak historická představení s potřebnými efekty, tak i soudobá s moderními požadavky. V divadle budou v návaznosti na zámek obnoveny všechny původní komunikační systémy. Pro současný provoz budou jako foyer a zázemí pro hosty použity prostory vedlejší bývalé lisovny, šatny pro účinkující budou zřízeny v novém suterénním prostoru podél jižní fasády divadla. Objekt bude zastřešen novým krovem, replikou barokního. Obnova jízdárny spočívá v odstranění nevhodných zásahů a počítá s rehabilitováním prostoru do historické podoby. Přilehlá budova zahradníkova domku bude nově využívána jako technické a provozní zázemí pro jízdárnu. Domek projde kompletní obnovou exteriéru i interiéru.

Lovecký zámeček Rendez-vous

Zámeček Rendez-vous postavil architekt Josef Hardtmuth v letech 1810–1812 ve stylu římských triumfálních oblouků. Objekt prošel v letech 1997–2000 kompletními stavebními a restaurátorskými úpravami. Byly obnoveny omítky, okenní a dveřní výplně, plastické prvky včetně restaurování sochařské a reliéfní výzdoby. Restaurováním prošly i dekorativní výmalby v interiéru.

Belveder

Zámeček Belveder vznikl v letech 1805–1812 opět podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha, vnitřní dekorativní výzdobu provedl vídeňský malíř Josef Langenhöffel. Do správy Národního památkového ústavu byl zámeček převeden až v roce 1997 ve zcela havarijním stavu. Měl propadlé střechy a stropy, dřevěné konstrukce včetně zdí byly napadené dřevomorkou, byla narušena statika. Národní památkový ústav zahájil v roce 2000 postupnou obnovu, která trvala až do roku 2010. Během ní se podařilo zajistit statické poškození, opravit střechy, krovy, stropní konstrukce a podlahy a provést restaurování všech vnitřních omítek včetně nástěnných maleb.

Kolonáda

Kolonádu na Rajstně navrhnul architekt Josef Hardtmuth již v roce 1817, ale dokončení včetně sochařské výzdoby se dočkala až v roce 1823. Obnovou prošla celá stavba mezi lety 1997–2003. Nejprve bylo provedeno statické zajištění, poté byly opraveny vnitřní prostory včetně zříceného kamenného schodiště. Zároveň byla obnovena pochozí střecha, exteriérové omítky a byly restaurovány plastické prvky i bohatá sochařská výzdoba.