Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Památky UNESCO - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla provedené v gotizujících formách českého dynamického baroka, bylo zapsáno na Seznam světového dědictví v roce 1994. Výstavba poutního kostela a ambitu s branami a kaplemi byla zahájena rokem 1719 a dne 22. září 1722 byl kostel vysvěcen. Při požáru v roce 1784 shořely střechy kostela i ambitu. Naštěstí se neuskutečnil původní záměr celý poutní areál zbourat, jak velel josefínský racionalismus. Bylo svoleno stavbu opravit s podmínkou, že pole poutníků bude nově sloužit jako hřbitov. Opravy tak proběhly až v letech 1792–1802.

Součástí nominační dokumentace na zápis do Seznamu světového dědictví byl závazek české strany tuto památku obnovit. Neprodleně byly zahájeny přípravné průzkumové a projektové práce. Velká pozornost byla věnována doplnění poznatků o vzniku stavby a přestavbách, dokumentaci areálu, průzkumům technickým, technologickým i restaurátorským a detailnímu vyhodnocení získaných informací. Nominační dokumentace s brilantní komparativní studií Mojmíra Horyny byla základním podkladem, na který bylo možné navazovat.

Prvním úkolem bylo vyřešit odtok vody z plochy hřbitova, ve který se proměnilo pole poutníků po požáru v 18. století, a změnu kostela z poutního na hřbitovní. Bylo nezbytné postupně přemístit řady hrobů z bezprostředního okolí ambitů a snížit terén místy až o jeden metr na původní úroveň. Okolo celého vnitřního obvodu ambitu byla zbudována kanalizace pro odvedení srážkových vod ze střech bran, kaplí i ramen ambitu a byla položena drenáž.

Zelená hora u Žďáru nad Sázavou, areál poutního kostela. Ambit v roce 2008. Foto Jana Hunterová.V letech 1996–2001 proběhla postupná obnova celého ambitu. Při respektování dochovaného stavu byly sceleny jednotlivé vývojové fáze a byly zaceleny rány způsobené dramatickým osudem stavby i degradací v drsných klimatických podmínkách Zelené hory. Opraveny a doplněny byly krovové konstrukce bran, kaplí i ambitů a střechy byly pokryty titanzinkovým plechem na místo plechu pozinkovaného, který zakrýval většinu střech od 19. století. Obnovena byla charakteristická červená barva střech. Původní značně poškozené plastiky z bran nahradily sekané kopie. Náročná byla oprava omítek, které se na exteriérech i v interiérech bran, kaplí i ambitů dochovaly ve značném množství, mnohdy však v nesouvislých krách, nesouřadných vrstvách a v různé kvalitě, většinou ve značně degradovaném stavu jak povětrností, tak vzlínavou vlhkostí i zatékáním. Důraz byl kladen na dokonalou dokumentaci všech dochovaných vrstev omítek i stop úprav. V interiérech bran, kaplí i jednotlivých ramen ambitů se dochovaly ve větší či menší míře stopy původního Santiniho originálního členění stěn, fragmenty a otisky plastických lišt a gotizujících štukových žeber na klenbách i stěnách. Originální fragmenty byly zachovány, citlivě konzervovány a ve vybraných místech kompozičně propojeny. V jedné části ambitu, který byl bez omítek, byl rekonstruován jako příklad původního řešení celý výtvarný aparát výzdoby. Restaurovány a doplněny byly mříže v oknech, okenní výplně, vrata, malby v Německé kapli. V celém ambitu byla položena cihelná dlažba do pískového lože s dochováním fragmentů původní dlažby.

Zelená hora u Žďáru nad Sázavou, areál poutního kostela. Oprava zábradlí ochozu v kostele v roce 2008. Foto Jana Hunterová.Současně s dokončováním oprav ambitu byla zahájena příprava obnovy a restaurování poutního kostela, včetně průzkumu stavu, soupisu mobiliáře a identifikace dochovaného původního vybavení, které je dnes druhotně umístěno v řadě jiných objektů. Byla otevřena krypta, zdokumentován její stav a vrtanou sondou byla ověřena a fotograficky zdokumentována existence její zazděné části. V kostele byly restaurovány podlahy v přízemí i na ochozech. Nové poznatky o postupu stavby přinesly průzkumy a restaurování omítek v předsíních, chorcích a zejména v kupoli chrámu. V minulosti byly kostelní dveře nahrazeny novými a původní dveře s nadsvětlíky deponovány na sýpce v zámku. Z pětice monumentálních a dvou dvojic menších dveří byly nalezeny pouze troje dvoukřídlé. Dveře se podařilo restaurovat, osadit zpět a dendrochronologicky potvrdit časové zařazení do doby vzniku poutního kostela. Po postavení lešení v interiéru kostela byly odkryty rozsáhlé fragmenty původního řešení plochy klenby s malovanými paprsky vybíhajícími od ústředního atributu s jazykem a se sítí žeber, po kterých zůstaly předkresy a otisky. Restaurování klenby s doplněním žeber a doprovodných motivů spolu s restaurováním zábradlí horního ochozu a stěn pod ochozem nad hlavicemi arkád oratoří bylo úspěšně dokončeno v roce 2007.

Zelená hora u Žďáru nad Sázavou, areál poutního kostela. Oprava cípu střechy kostela po vichřici v roce 2008. Foto Jana Hunterová.Letní vichřice v roce 2008 strhla jeden z cípů střechy chrámu a poškodila střechu brány a jednoho křídla ambitu. Vyvráceny byly jedny z vrat v ambitu a jedno z kaplových oken bylo i s rámem vytrženo ze zdi. Neprodleně byla zahájena oprava stržené části střechy spolu s připravenou celkovou opravou krovu a střechy kostela. V interiéru kostela bylo dokončeno čištění stěn ústředního prostoru a byla restaurována také dřevěná zábradlí oratoří a chórků.

Obnova kombinovaná s úzkostlivě šetrnou konzervací všech dochovaných částí stavby a s vědecky spolehlivou dílčí rekonstrukcí nedochovaných partií původní kompozice a výzdoby navrátila mnohé z bývalé nádhery a umělecké velikosti Santiniho díla. Upraveno bylo i okolí stavby a výrazně byla zredukována vzrostlá zeleň, která znemožňovala výhled na tuto výjimečnou stavbu z dálkových pohledů. Nyní tak znovu vyniká její monumentalita, jak ji dříve bylo možné obdivovat jen na dobových vyobrazeních.